Ariana se narodila dne 14. května 2008 v Holandsku. Je to fríská klisna s kvalitním rodokmenem. Do ČR byla přivezena v 5 měsících společně ještě s 1 hřebečkem a 1 klisničkou. Tyto dvě hříbata byla určena k prodeji a Arča měla zůstat dovozci. Avšak nakonec pan dovozce přistoupil na obchod a Arianu prodal teď již předchozím majitelům, mojí kamarádce a 17. listopadu 2008 si Arianu přivezli. Vedená byla na kamarádku, ale v podstatě se jednalo o dárek k Vánocům pro jejího přítele, protože jeho snem bylo "mít fríse".
zima 2008/2009
léto 2009- roční Ariana
podzim 2009
zima 2009/2010
jaro 2010 - téměř dvouletá
Já jsem se s ní setkala na podzim v roce 2010, kdy jsem znovu začala chodit ke koním. V té době byla oblíbenkyní jedné členky jezdeckého oddílu, takže jsem si s ní nevytvořila vůbec žádný vztah, jen jsem jí občas dala nějaký pamlsek jako všem ostatním koníkům. Oproti velšským kobům mi nepřišla ani příliš hezká, ani tak chytrá a vnímavá jako oni... Za to můj přítel z ní byl unešený a od začátku byla jeho favoritka, velká a celá černá...
podzim 2010 - 2,5 roku
zima 2010/2011
duben 2011 - téměř 3letá
Jenže pak nastal v roce 2011 zlom, kdy se na Arče začalo jezdit, resp. přiježďovat v terénu. Předtím se několikrát vzala na lonž, aby si zvykla na sedlo i na jezdce. Obsedání jsem se nezúčastnila, tak nevím jak se chovala, prý trochu vyhazovala. Ale mockrát na jízdárně nebyla, vše se učila až v lese.
Na mě tedy přišla řada až na přiježďování venku. Od května 2011 jsem na Arianě začala jezdit a od té doby jsem na jiném koni neseděla. Ze začátku jsem z toho byla docela vyjukaná, protože samozřejmě nereagovala na moje pobídky a zádrže, neboť je ještě neznala. Já jsem měla obavu, abych ji nenaučila něco špatně a také jsem nevěděla, jak jí to mám všechno učit. Trošku jsem měla i strach, když mi nechtěla zastavit (z kroku, z klusu). Ale všechno jsme to společně překonaly a teď jí venku 100% důvěřuji.
červen 2011
srpen 2011
Jednou už byla Arča na prodej a to asi 3 dny, dokonce se i ozval zájemce. Nakonec si to majitelé rozmysleli a Arianu neprodali. To bylo někdy na podzim 2011 a opravdu mě to vylekalo. Najednou jsem si uvědomila, že mi na ní moc záleží a i když jsem se bránila navázat s ní hlubší citový vztah, abych nebyla zklamaná, kdyby si jí přeci jen někdo někdy koupil nebo kdyby jí dostal na péči a ježdění někdo jiný, tak jsem tomu stejně nedokázala vyhnout. Pořád jsem ji chtěla mít víc a víc jenom pro sebe.
Pro mě je Arča povahově naprosto dokonalý kůň, co na tom, že je vysoká a já chtěla menšího koně... Je hodná, klidná, přátelská, ale není vlezlá, nechá si líbit snad úplně všechno (sahat na vemínko atd.), při ošetřování stojí a nezlobí, pod sedlem dopředná, nemusím ji tlačit, ale ani brzdit. Pracovitá a poctivá, rozhodně se úmyslně nefláká, jde prakticky do všeho, je nebojácná. A tak nádherně kluše...
společná fotka: září 2011 - 3,5 roku
říjen 2011
listopad 2011 - přestavěná není, pouze stojí z kopce
Před Vánoci jsem se před její majitelkou a mojí kamarádkou zmínila, že až ji zase bude chtít její přítel prodat, tak ať ji nejdřív nabídnou mě, že bych si Arču za rok, za dva klidně koupila. Kamarádka hned začala spřádat plány a rovnou mě upozornila, že až ho to zas popadne, tak to musí být akce kulový blesk, protože on to svoje "hříbátko" prodat nechce. Začátkem ledna byla Ariana zase na prodej, ale asi jenom 1 hodinu, než si to zase rozmyslel, ani mi kamarádka nestihla zavolat. Ale stejně by to pro mě bylo dost narychlo.
Potom mi 18.1., předtím než jsem jela na vyjížďku, zase povídá, že prý to vypadá, že zase bude Arča na prodej za týden nebo 14 dní. Druhý den ráno v 9 hodin mi volala, že je to tady, že prý ji může prodat, tak ať rychle přijedu a sepíšeme smlouvu, než si to zase rozmyslí. Tak jsem vyrazila, podepsala smlouvu a zaplatila zálohu, 22. jsem doplatila zbytek. Už jenom hříbátko, které čeká a je ještě součástí smlouvy, a potom bude celá jenom moje :-)
Povedlo se mi získat mého vysněného koně a i když je to krapet dřív, než jsem čekala, vůbec mi to nevadí. Ariana za to stojí.