První vyjížďka

V úterý jsme přestěhovali Arču do nové stáje. Jak již bylo zmíněno na konci minulého článku, tak ve středu jsem se za ní nedostala. Celá nedočkavá jsem ve čtvrtek (28. 3.) dopoledne za ní vyrazila. Cesta tam je mnohem příjemnější, protože nemusím jezdit přes celé město a díky nízkému provozu mi trvala asi jen 10 minut. Vzhledem k velikonočním prázdninám mohla dopoledne dorazit i má nová kamarádka Terka (pro změnu Terka J aby se to nepletlo), která má ve stejné stáji ustájenou svou kobylku. Byly jsme domluvené, že mi ukáže, nějaké cesty, kam jezdí na vyjížďky.

Do stáje jsem dorazila o něco málo dříve. Na silnici jsem se potkala i s majitelkou stáje, takže jsem nemusela napoprvé řešit, jak vlezu do dvora, když mě psíci ještě neznají. Vzala jsem si vodítko a vyrazila za Arčou. Ta byla na jízdárně, a když mě spatřila, tak přestala žrát seno, ale za mnou nepřišla. Přešla jsem tedy celou jízdárnu, připnula vodítko k ohlávce a vyrazila směrem k východu. Arča šla normálně za mnou. Až u východu se zastavila, zabejčila a dál prý nepůjde. Asi 5 minut jsem se jí snažila dostat ven, podařil se mi postup asi o 3 kroky dopředu, tedy na úroveň kraje. Nejprve jsem myslela, že jí vadí břevno, sundané jen na jedné straně, tak jsem ho dala na zem úplně, což tedy nepomohlo. Už jsem zvažovala, jestli si mám dojít pro chleba, aby se mi lépe přemlouvala a vzít i bičík, kdyby bylo nejhůř, abych nemusela chodit 2x. Ale mezitím se ve vratech objevila další postava. Terka přijela a jak šla směrem k výběhům, tak Arča najednou vylezla z jízdárny jakoby nic. Nevím, proč předtím nechtěla – jestli se jí nechtělo od koní, měla strach, že ji zase někam odvezu... Mohla brát to stěhování jako zradu? Terka nás přivítala se slovy: "To je pořádný kus koně." a došla si pro svou kobylku Jane. Obě dvě jsme odvedly k boxům, kde jsme si je přivázaly a vyčistily. Potom jsme je nasedlaly a vyrazily ven.

Oproti předchozímu ustájení, kde se šlo po vedlejší silničce ve vsi, vesměs spíše mezi zahrádkami než mezi domy, je tady ve městě větší provoz. Také se po silnici musí jít vždy, než se dostaneme na kraj města. Pro mě to je trochu nepříjemné, protože Arča háže kobližky skoro pořád a hlavně hned ze začátku, takže samozřejmě po pár metrech musela vykonat svou potřebu a já měla po vyjížďce procházku s lopatou. Nejprve jsme šly kus okolo silnice až k železničnímu mostu přes silnici. Před ním jsme se daly doprava a pokračovaly dál po silnici.

K našemu štěstí jel v té chvíli i vlak podél nás. Navíc z druhé strany řezali stromy a větve. Arča jenom popoběhla asi 3 metry, když nás vedle míjel vlak, jinak jí hluk nevadil. Když jsme se dostaly na kraj městečka, tak po kratší cestě mezi stromy následovaly už jen louky. Na první louce jsme šly za začátku krokem, pak chvíli zaklusaly a nakonec zkusily i cval. Terka si musela Jane držet, abychom je stíhaly. J Jane je docela torpédo a stíhá nás i v klusu, ba dokonce byla i rychlejší. Ale nebyl to Arči nejrychlejší klus, spíše se držela za ní, resp. vedle ní. Pak jsme ještě na jedné louce zaklusaly a pomalu se blížili k dálnici na Prahu. Musím říct, že kobči byly srandovní. Když se jedné něco nezdálo (strom, louže, stín, auto a další podezřelé věci), tak to druhá neřešila a šla. Takže jsme se během vyjížďky střídaly.

Arče se dálnice moc nelíbila, sice pod ní prošla, ale jak se rozhléhaly jejich kroky, tak ji to ke konci vyplašilo. Jane je na to zvyklá, tak popoběhla jen Arča. Následoval kus cesty po kraji pole okolo lesíka, hned jak to bylo možné, tak jsme se napojily na lesní cestu a v lese jsme zaklusaly. Celý les jsme objely dokola a dostaly se zase k louce. Tam jsme opět klusaly, akorát Jane chytil takový amok, takže ona cválala a my klusaly. Jane prý už 4 týdny nebyla pod sedlem J a to se na ní projevuje. A tak s ní Terka jezdila ve cvalu kruhy a osmičky, dokud se neuklidní. Nejprve se Arča chtěla držet za ní, ale cval v kruhu nezvládáme a nerada bych se s ní vysekala. Tak jsme zastavily a Terka kroužila okolo nás. Potom jsme vyrazily zpátky na cestu k dálnici. Opět se opakovalo leknutí skoro až ke konci podjezdu. Tentokrát Arča vyběhla víc a zastavila jsem ji asi až po 20 metrech. Na loukách jsme jely tentokrát podél řeky, že mi Terka ukáže, kam se chodí plavit. Chtěly jsme s kobčama sejít k vodě. Arča se zastavila, že tam nepůjde, Jane se taky netvářila... A tak Terka sesedla a Jane tam dovedla. To už šla i Arča, ale jak zabrala cestu od řeky, tak Jane začala zmatkovat a utekla J naštěstí je naučená, že neutíká pryč, tak si ji Terka na louce odchytla a vyrazily jsme zpět do stáje přímou čarou. Musím říct, že zhruba od té dálnice šla Arča dost svižně, Jane nás musela doklusávat. Asi závan domova. J A tak jsme šly zpátky první až do fáce, kdy na silnici okolo několika vozů a lidí (od ořezů stromů) Arča váhala a tak šla Jane první. U boxů jsme holky ještě přelízly a já ošetřila Arče rousy. Rovnou jsme se domluvily na zítra na stejný čas s tím, že tentokrát pojedeme do lesa.

Arču a Jane jsme daly společně na jízdárnu a sledovaly, jak se budou chovat. Terka říkala, že Jane se s nováčky hned kamarádí. Vyloženě kamarádit se nekamarádila. Dělala na Arču bububu. Tak to prý ještě Terka u ní neviděla. Ale i tak bylo znát, že si na ní úplně netroufá. Arča před ní raději vždy odběhla, párkrát měla náznak, že ji kopne, ale k tomu nedošlo. Tak jsme ještě rozdělily seno na 3 hromádky a zanechaly kobči, ať si to spolu vyříkají samy. Jane je o rok starší kobylka kříženec ČT a quatera, jestli jsem to dobře pochopila J

Byla jsem celá šťastná z nového prostředí a z Arči. Moc mile mě překvapila, že skoro nic neřešila, nelekala se a ani nebyla moc koukavá. Je to holka šikovná JVyjížďka byla zhruba 8,5 km dlouhá, bylo trochu nezvyklé jet po tak dlouhých loukách a v otevřeném prostoru. Také jsem moc ráda, že nemusím jezdit a být ve stáji sama nebo s dětmi, které musím hlídat, aby udělali a dělali to, co mají. Tohle je taková super změna. Jsem opravdu nadšená.